Chytnout pápěří

Rad chodivam po venku. Dneska nam nachumelilo. Stojim ve fronte v obchode a koukam na lidi okolo. Kazdy si nese sve potraviny a chysta se zaplatit. Potom jdu venkem, pod tema lampama co hazi prijemne oranzove svetlo. Kolem jde nejaka pani a ja si premyslim nad tim, jak je strhana ci utahana. Kazdy je tak jiny a pritom vsichni v tolika vecech tolik podobni. Kazdy ma tolik trapeni. Kazdy clovek si nese sve tezkosti, ktere ho v zivote svazuji a trapi. Mam rad tyhle vecerni rozhovory sam se sebou. Clovek si uvedomi moc veci. Uvedomi si, ze vsichni ti lide, sebevic strhani, sebevic nedokonali, sebevic nekdy protivni jsou pri tom pri vsem krasne bytosti. Kazdy z nich uz musel zakusit tolik ruznych veci, at je to tata, ktery ma tezkou praci, utahana maminka, ktera kupuje veceri pro deti, at jsou to studaci se svou rozlitanosti anebo lide, kteri si mysli, ze jiz zde nemaji svoje misto. Vsichni byli jednou miminka. O miminkach se rika, ze jsou bez skvrn. Obcas premyslim, co se presne v zivotech lidi deje, ze se tam ty skvrny zacnou objevovat a kdo jim je tam pripisuje. Snazim se predstavovat si zivoty tech lidi, sam si odpovidat na ruzne otazky. Snazim se nahlizet na svet jinou nez sebestrednou realitou. Tolik zapominam. Mam pocit, ze podesate znovu a znovu objevuju to, co uz jsem davno zjistil. Vcera jsem sedel a premyslel nad genomem. Elf me privedl na vedeckou teorii vzniku zivota. Tak jsem si s tou myslenkou zase jednou pohraval. A jsem stale stejne prekvapeny jako male dite, porad se jen koukam, jak se vlastne ty kolecka toci a jaktoze to funguje? Clovek ma pocit, ze nekde uz musi ta slozitost sveta skoncit, ale porad mi prijde jeste vic a vic slozity. Mozna je to klic k tomu, proc ti nejchytrejsi rikaji, ze nic nevi. Dite chape svet jinak, dospelaci taky, ja taky... porad se to tolik vyviji a porad mi prijde, ze je tolik co objevovat, ale na druhou stranu je to vse tak nejak jednoduche. Rad sedavam na zemi a jen tak koukam kolem sebe. Stromy sumi, listy padaji, ptaci zpivaji, trava roste a vsecko tu jen tak proste je. Je to jako hrat na kytaru a zapomenout na to, ze to zpivam ja... jen byt tou pisni. Hlavne se nikdy neprestat divit, jen se nikdy neprestat ucit, jen si nikdy neprestat vazit vseho toho co mame. A mame toho tolik, tolik hrozne moc. Vic nez opravdu potrebujeme.