Maturita

Co to? Maturita?! A Cože to? Zkouška dospělosti?! No už aby byla úspěšně za námi! Tady je ten zlom, kdy konečně budeme ti dospělí, ti zkušení a ostřílení? Když už nic, cítit se tak rozhodně budeme, alespoň chvíli. Do další zkoušky. Čtvrťák utekl jako voda. Stihli jsme si ho užít? Vždyť je to poslední rok na střední škole. A to bylo pořád řečí, proč já tam vůbec chodím, ztráta času, co si to zase ti učitelé vymýšlí, aby nám znepříjemnili život, a že mají představivost. Tolik mučících prostředků, to by se snad mělo zakázat! A těch písemek. A nemůžou aspoň jeden týden zapomenout na to zkoušení. Je přece začátek roku, je přece čtvrtletí, pololetí, čas Vánoc, Velikonoc, je jaro!, to snad nemyslí vážně, vždyť už budou letní prázdniny. Profesoři to mysleli vážně. A mysleli to vážně i s námi, i když jsme se jim snažili namluvit, že jsme ztracený případ, a jestliže doteď nikdo takový nebyl, tak my jsme přece ti první! A že jsme chtěli být první skoro ve všem... Co všechno se za ta léta událo. Za těch osm let gymplu je toho nepočítaně. A jak jsme se změnili! A kolik toho spolu zažili! A najednou je tady týden, kdy je všechno naposledy. Poslední výuka, poslední zkoušení, poslední výtky učitelů. A poslední zvonění. Jak si člověk na vše za ty roky zvykl. Jak mu vše připadalo samozřejmé. Adernalinové hodiny chemie, akční pokusy v laboratoři (někdo si i ta chemická pravidla tvoří sám), v biologii starý známý kostlivec Emil, kterému vždy někdo zašantročil spodní čelist. Morbidní historky tělocvikáře o všech zraněních, které se na škole snad (ne)staly. Naše (úspěšné bych vynechala) pěvecké pokusy o ruskou verzi Kaťuši a hraní si s magnetky a pružinkami ve fyzice. Komu by to nechybělo. Ale teď na to nejsou myšlenky, každý už je duchem někde jinde, plánuje co dál, kam po maturitě. A hlavně jak vyzrát na maturitu. A pak se rozprchneme. Kolik spolužáků budu dál potkávat a kolik z nich uvidím až za deset let na srazu? Ještě nad tím moc nepřemýšlíme, ale jen počkejte na rozlučák. Nejedna slzička ukápne a ozve se tiché zaštkání. Budou to studenti nebo profesoři? Hádám, že všichni. Když jsem dneska zvala profesory na maturiťák,nejvíc mě překvapili ti, kteří se celou dobu tvářili, že s námi nemají nic společného. Jak dnes byli naměkko. Musím přiznat, že nebyli sami. Teprve časem zjistíme, jak dobře bylo na střední škole, jak jsme měli všechno zařízené a nemuseli se o nic starat. Ale bať, změna je život a studentský život přece nekončí. Jedeme dál! Nezastavujeme! Naskakujeme do dalšího vlaku vysokoškolského života. Takže maturanti! Hodně úspěchů, pevné nervy, vstřícné zkoušející a jdeme na to!!!