Souvislosti

Medved se rozbehl a bezel. Nepremyslel nad tim proc bezi, bezel a bezel. Okolo s nim bezela krajina a stin. Slunicko zarilo. Na konpci zakopl o koren a na chvili se zastavil. Za nim zafunel jeho kamarad a pratelsky mu oblizl ucho. Medvedi... Hledame souvislosti. Sedim na zemi a nevim jaktoze se nevznasim, nevim ani proc dycham a proc je ten koberec takovy "chlupaty". Nevim ani proc mi chutna cokolada a proc blinkam po svestkach. Nevim jak funguje me telo, nevidim milliony cervenych krvinek ani jsem se nikdy nebavil se svymi ledvinami a jatry. Nevim jaktoze jsem schopen psat tyto radky, jaktoze jsem schopen uvazovat ani to jak je mozne ze se pohybuji v case a prostoru... Nevim temer vubec nic. Jen vim ze tu jsem, myslim tedy jsem. Uvedomuji si sam sebe. Vidim vse okolo a slysim kazdy sepot. Ocuchavam kazde jidlo a umim si vse ohmatat. Jak se to vsak spojuje to nevim. UNIKAJI MI SOUVISLOSTI. Jakoby by byly takovou samozrejmosti ze nema cenu se jimi zabyvat. Alespon tak to vsichni delaji. Kdyz nekomu reknu jak je uzasna moje dlan, moje ruka, jak je to slozita vec tak se mi jen usmeje. Nepochopi jak mi to muze pripadat obrovske a slozite. Nojo ty legracni starosti co mame nas prevalcuji a ty velike veci (my samotni) nam unikaji. Ostane jako vzdy, ostatne jako vsude. Tralala.