Proč nechci, aby se počítač zamiloval ?

Kazdou vterinu vnimam jen proto, ze mam jiste smysly, jiste receptory, ktere mi to umozni. A co kdyz cloveka "orezeme" o vsecky smysli, odpojime vse, clovek nebude videt, slyset, citit, hmatat ... proste nic ! Co potom ? Jak bych se v takovem prostredi vyvijel ? Neco jako Komma ? Jak bych se naucel myslet ? Nenaucil. Cely zivot (pokud by me nekdo drzel na vyzive) bych jednoduse prozil tak ze bych ani nevedel ze ziju, neumel bych myslet, vyjadrovat sve pocity slovy, uvnitr meho mozku by byl jen gulas, ale mozna ani ten ne. Mozek by totiz nemel co organizovat ( a v tom je nejlepsi) a tak by nebylo ani co generovat. K cemu me to privadi a proc nad tim vlastne premyslim ? Jsou to asi vecne uvahy o tom co je po smrti a pred narozenim. Pokud je nejaky eter v kterem pluji dusicky, tak chuderky asi nemysli, nevidi, neciti, nepamatuji si, proste jen tak pluji v rozsolu nez si je zavola nove miminko, ktere potrebuje aby nekdo ovladal jeho telo. Dost mimo ze ? :). Je mozne aby mozek sam vytvarel dusi ? Samotne uvedomeni si sebe sama ? Je tohle mozne generovat ? Cele odvetvi AI se tim zabyva a asi v to doufa. Jsme schopni napodobit mozek v tom jak vidi, identifikuje predmety, jak vstrebava vsecky data ze vsech senzoru, ale neumime, nikdo zatim neumi vytvorit strojove vedomi. Vse je jen o tranzistorech, ktery kmitaji sem a tam a nevi co zpracovavaji, oni nerozumi tomu ze prave ted mi na pocitaci vyrobili obrazek holky, kterou miluju. Nevi to, ale ja to vim, ja to vim a ja ji miluji, dve veci co pocitace doufam nikdy umet nebudou. Kdyby to ale precijen umeli, tak to znamena, ze se to da umele vyrobit. Cele vedomi a tak nejsou zadne dusicky ani eter, nam je vyhrazen prostor necelych 100 let k spolecenskemu blahu, od hliny do hliny, vse tim padem je celkem beze smyslu. Toho se asi bojim, bojim se ze bych ztratil nadeji v zivot, kdybych vedel, ze je to neco algoritmickeho, je to tak jak nas tu vyrobili, nic vic. Zatim se v tom motam a nevim jak je to doopravdy a tak verim a doufam ve svou verzi o dusickach, co pluji a snad i vidi a pamatuji si, i kdyz si to umim sam vyvratit. Tak hola hoj do eteru. z.