Vedomi ? Kde ?

Castokrat si hraju s myslenkou toho jak myslim. Jak vlastne premyslim, cim je to dano, ze naraz me neco napadne, ze mam jasnou myslenku v hlave, jasny impulz, ktery rika tohle a tohle. Mnohdy sam zasnu nad tim, ze umim mluvit, tak slozity proces, tak neuveritelny proces. Dneska jsem lezel v posteli a premyslel nad vedomim, znate ten pocit kdyz se potrebujete na neco soustredit, ctete si radky a snazite se je vnimat, ale nejde to, proste neudrzite vedomi tim spravnym smerem. Cim je to dane ? Je vedomi opravdu zavisle jen na fyzickem stavu mozku ? Vedomi znamena vnimat veci, uvedomovat si to co vnimam, umet se na to zamerit, umet to identifikovat. A ty myslenky ? Odkud se berou ? Je mozek jedna velka tovarna, ktera stale produkuje more myslenek a clovek pomoci vedomi jen ostri, zaostruje a vybira si, jo tohle je uplna hloupost, tohle uz zni lip, tohle se mi celkem libi a tak hura REKNU TO VAM VSEM :) a zacne mluvit... Pekne se to studuje pri takovem tom jednani "pod natlakem". Kdyz je clovek nastvany, vse vidi jinac, myslenky jsou ostreny urcitym smerem, je to hrozne zajimavy jev, najednou vse vidime jinak. Impulsivne. Co z toho plyne ? Nejsme konzistentni ani ve svych nazorech ani postojich, za ruznych okolnosti udelame cokoliv, nejlepe to co v normalnim zivote hluboce odsuzujeme. Staci jen spravne smichat ingredience a mame tu blazna, ujeteho cloveka (tedy v ocich ostatnich). Diky tomuhle vsemu si casto prestavam stat za svymi nazory, vidim, jak silene jsou vsim ovlivnene a propletene, prijde nekdo jiny a ja budu verit zas o kousek jinak. Cim jsem starsi tim se citim decentralizovanejsi, coz je celkem opacny proces nez by mel prichazet. Citim, ze veci jsou natolik relativni, ze jsem schopen rotovat mezi nazory, kazdemu porozumet, ale uz nejsem schopen rict presne co je spravne. Rozplyva se mi to pred ocima, nevim co je dobre, castokrat to co vypada dobre je dobre jen pro nekoho. A clovek je navykly uvazovat o dobru jako o DOBRU PRO SEBE. Koneckoncu dnesni doba to v nas uspesne pestuje :). z.