Malé info o olympiádě od jednoho člena Slunovratního týmu Fialkovi Mazánci.
Zahájení Olympiády proběhlo v pátek v Zamilovaném hájku, kdy se po mnoha trampotách podařilo dostat všem týmům do jmenovaného hájku, kde mohli shlédnout rotující ohnivé olympijské kruhy.
Samotné sportovní zápolení začalo sobotním ránem. V našem vysněném týmu byli tito zdatní sportovci: Kuriatko – naše „radní ekonomička“ klamala tělem v běhu vysokou trávou (její momentální polohu šlo zaznamenat jen díky vlnícím se stéblům). Projevila nevšední šikovnost, rychlost a hbitost jak při volejbale, tak v ringu a při petangue se dokonce probojovala do finále!!
Jakub – další posila ze Slovenska, u které jsem dlouho luštil a ještě teď v tom nemám jasno co vlastně dělá za sport. Vzhledem k tomu, jak vše dobře chytil, rychle běhal a dokázal přesně mířit, tak by snad musel dělat každý sport a to přece nejde zvládnout. Se svou sestřičkou se probojoval v petangue do finále a zlato jim uteklo jen o bod!!
Roman – učitel, který proškolil i na hřišti leckterého soupeře. Nejenže málem shořel balón při jeho volejbalových smečích, ale zachraňoval náš tým ve fresbee kdykoliv nám soupeř prohodil talíř brankou (za ní totiž stál jako záloha a zachraňoval 90% toho co nám „uteklo“ :o).
Vierik – členka týmu, která málem zranila kapitána týmu. Tomu totiž vysvětlovala že jí nic nejde. Blafovala. Na hřišti pak totiž předváděla skvělý výkon, při kterém na ní s úžasem koukal s otevřenou pusou, takže si ji málem vykloubil (nebo vyhodil sanici, či jak se to píše).
Martin – posila až z daleké Prahy. Statečně a urputně bojoval za Fialkovy Mazánky až do shoření veškerých sil. Odváděl „těžkou černou“ práci, kdy běhal při fresbee a házel při ringu jako ďábel :o).
Marťas – tradiční a zkušený bojovník za Slunovratí tým. Jedna z mála osvědčených stálic, která letos chytala ve volejbale nechytatelné míče. Jen z jeho běhu jsme moc neměli. Viděli jsme jak vyběhl a pak jen ohnivou střelu... a tichou závist ostatních běžců...
Radka – náš černý kůň. Nikdo o ní moc nevěděl, ale to co jsme zjistili na hřišti nám úplně stačilo na to, abychom ji oslovili pro příští nominaci do týmu mezi prvníma... jak se říká... tíchá voda, břehy mele...
Žblebt – pevný základ celého týmu i každé hry, na kterém se dalo stavět. Nejenže skvěle hrál, běhal a přihrával, ale také dokázal tým vždy povzbudit a vnést sílu do jeho povadlých paží (aspoň kapitán je měl občas povadlé :o)).
Jana – externistka, která ač málem polomrtva přesto přišla, aby si zahrála a náš tým podpořila. Hlavně díky ní jsme v plavání neskončili hned na začátku, ale postoupili jsme přes rozplavby a ve volejbale uváděla do nesnází každého soupeře.
Mirek – kapitán týmu, který v běhu běžel s větrem o závod... jen škoda že se běh nakonec nebodoval, protože se z časových důvodů nestihlo přejít přes rozběhy. Ve volejbale pak svému týmu strašně moc pomohl... odhadl pravou chvíli a šel si sednout na střídačku :o).
Slunovratí tým Fialkovi mazánci skončili letos čtvrtí z osmi (čímž si oproti loňsku polepšili tuším o dvě příčky). Jestli to tak půjde dál, tak se máme za dva roky na co těšit :o).
V petangue se jim podařilo vyhrát druhé místo a ve volejbale třetí.
Myslím, že se letos olympiáda vydařila. Skvěle jsme si zasportovali a setkali se opět s přáteli, které jsme dlouho neviděli (anebo jsme je neviděli krátce a už nám chyběli :o). Nechci psát článek moc dlouhý, aby to někoho moc neodradilo a tak budu končit.
Taky doufám, že přehlídnete hrubky (dělám je... ani o tom nevím :o). Mějte se moc kráááásně a příští rok na Olympiádě můžem postavit třeba dva týmy. Co vy na to?
Mirek
