Ručníkový den - 25. května 2005
Pocta Douglasi Adamsovi (1952 - 2001)
Hele, sasuješ toho húpyho Douglase Adamse? To ti byl teda frúd, kterej fakticky věděl, kde má ručník.
Zveme vás, abyste se připojili ke svým spolustopařům v oslavě díla Douglase Adamse a jeho fantazie. Přidejte se k Ručníkovému dni, abyste projevili svůj dík humoru a pochopení, které Douglas Adams vnesl do všech našich životů.
Co mám dělat?Po celý den s sebou viditelně nosit ručník na důkaz svého stopařství.
Kdy to mám dělat?
25. května 2005
Všude.
...a dál?
25.5. v 17:00 zahradní restaurace Plzeňský dvůr (Brno), stůl č. 42
Proč ručník?
Citováno ze Stopařova průvodce po galaxii:
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře.
Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří.
Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku.
Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou "ztratil". Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.
Tento obrat ostatně pronikl i do stopařského slangu. Lze například říct:
"Hele, sasuješ toho húpyho Forda Prefecta? To ti je teda frúd, kterej fakticky ví, kde má ručník." (sasovat = znát, brát na vědomí, seznámit se s, poznat po sexuální stránce; húpy = opravdu děsný frajer, frúd = opravdu děsně správný frajer).
25. květen nemá vůbec žádnou souvislost s životem či dílem D.A., proč se slavnost koná právě tento den?Ručníkový den měl být něco jako stráž u mrtvého, náš způsob, jak dát světu najevo, jak důležitý pro nás byl nejhúpovější z frúdů. První navržený termín byl týden po jeho smrti, ale to ani zdaleka nestačilo, aby se o akci dozvědělo dost lidí. Proto jsme ji ještě o týden posunuli.
Lidé se také ptají "A proč ne 42 dní po jeho smrti?"
Šlo nám o načasování, protože 42 dní je dost dlouhý úsek v historii Vesmíru a trochu jsme se obávali, aby se nadšení nevypařilo jako planeta, která se připlete do cesty vogonské stavební flotile.
Některým lidem to nestačí a ptají se dále "A proč ne ve čtvrtek, když čtvrtkem začíná děj Průvodce?" Upřímně, nenapadlo nás to včas, a pak už se po Internetu rozšířilo datum pětadvacátého. Kromě toho, my ty čtvrtky prostě nezvládáme.
Pokud snad máte ještě nějaké další dotazy typu "A proč je Ručníkový den 25. května místo (libovolné datum),"
konzultujte svého Průvodce.
Skutečně mám s sebou nosit ručník? Může to být trapné!
Ano, opravdu byste měli celý den nosit ručník s sebou. Okolí vás může otravovat nebo vás mít za blázna, ale pak jen stačí schovat se za svůj ručník, dokud ti otravové neodejdou. (Tito lidé jsou nepředstavitelně tupí a myslí si, že když je nevidíte, nevidí ani oni vás - blbí jak tágo, ale jinak nebezpeční.) Ale vážně, pokud jste stále ve škole, vysvětlete svým učitelům, co děláte. Pravděpodobně toto gesto velkému literárnímu mozku ocení. Upřímně, řekněte jim to v předstihu. Také by vás mohli překvapit tím, že si sami přinesou ručník.
Možná nebudou v některých zaměstnáních tak chápaví, ale za pokus to stojí. Pokud se vás někdo zeptá, co děláte s ručníkem, řekněte mu, ať si koupí knihu.
