Základní článek Hnutí Brontosaurus Slunovrat
Rétorika a prezentace - Kapitola 2. Technika projevu
9.4.2008 Jana Ledvinová
pokračování ke kapitole Řeč a rétorika

Předpokladem dobrého vyjadřování je dokonalé ovládání techniky řeči. Napodobováním mluvy ve svém okolí se učíme mluvit již od prvních měsíců života a končíme někdy ve 14 letech. Mezi základy techniky projevu patří:

Správné dýchání (respirace)
Dodržujeme klidné a tiché nádechy, na hlasu nesmí být znát ubývání síly dechu. Vdechujeme ústy i nosem – posilujeme tím rozeznění obličejových rezonancí. Nádech nesmí přetrhnout myšlenku. Interpunkce nebývá hlavním vodítkem při určování nádechu. Mluvíme středně silným hlasem, při zvýšení hlasu je větší spotřeba dechu. Správný způsob dýchání je základním předpokladem pro další práci s hlasem.

Tvoření a užívání hlasu (fonace)
Jak se říká hlas je barometrem citů člověka (může být sametový, měkký, břitký...). Stejně tak se na něm odráží i náš zdravotní stav. Aby byl hlas příjemný, musíme se při jeho pěstování soustředit na jeho výšku, sílu a barvu. Síla hlasu by měla být úměrná prostoru, ve kterém přednášíme, a dbáme na to, aby síla hlasu postupně neslábla. Barevnější a nižší hlas zní převážné většině lidí příjemněji. Rovněž pamatujme, že lidskému hlasu velmi škodí kouření, prašné prostředí, extrémy teplotních rozdílů a suchého a vlhkého vzduchu.

Přesná a pečlivá výslovnost (artikulace) Zde asi netřeba něco více psát, kdo má problémy s artikulací, měl by se podívat do některé rétorické knihy a nahlas trénovat cvičení jako „Sova sedí sama v lese, ve dne spí a nepohne se. V noci houká „Vstávej sýčku!“ Potom spolu při měsíčku slídí po lese“.

Spisovná výslovnost
Užívání spisovného jazyka je vizitkou jazykové kultury řečníka, jeho úcty k posluchačům. Se spisovnou výslovností pak souvisí i vady výslovnosti.

• Zvuková modulace řečového projevu
Do modulace projevu patří frázování, větný přízvuk a intonace. Frázování je členění věty na kratší úseky, tzv. větné úseky. Správné frázování zpřehledňuje větnou promluvu a umožňuje porozumění obsahu řeči. Nevhodné členění pak může ovlivnit smysl věty i celý kontext našeho sdělení. Posluchač vnímá každou zaslechnutou pauzu jako významnou. Větný přízvuk nám umožňuje významové a také rytmické a melodické členění věty. Můžeme takto klást důraz na určité slovo ve větě a tím měnit její význam (např. To je váš úkol! To je váš úkol! To je váš úkol!). Intonace, tj. střídání výšky a síly hlasu, naznačuje ukončení věty, citový postoj k pronesené myšlence apod. („Odcházím...“ lze říci klidně, ale i ironicky či rozmrzele). Nedostatečná intonace vede k monotónnosti promluvy. Zvuková jednotvárnost oslabuje pozornost posluchačů, je nezáživná a nepřehledná. K dalším modulačním prostředkům patří mluvní tempo, jež přispívá ke srozumitelnosti a přehlednosti našeho projevu.

Zdroj:
prfup.cepac.cz
Projekt OP RLZ Opatření 3.2-0275
Cepac Morava, 2007